Obvykle si předsevzetí nedávám. Otevřeně se vyznávám, že to je ze strachu, že bych žádné nedodržela. Vím totiž o sobě, že jsem člověk se slabou vůlí. Nikdy nezačnu kouřit, protože bych nikdy nedokázala přestat. Nikdy pravděpodobně ani nezačnu hubnout, ačkoliv se k tomuto činu odhodlám pokaždé, když stoupnu po delší době na váhu :)
Teď je to ale trochu jiné. Nedělám Novoroční předsevzetí, ani si nedávám žádný konečný termín. Mám ale cíl. Naučit se další jazyk. Otevřeně již několik let tvrdím, že jediné skutečně užitečné, co jsem si odnesla ze střední, byla obstojná úroveň angličtiny. Dnes se biji do hlavy, že jsem si nevybrala jako druhý jazyk něco jiného než ruštinu (třeba němčinu - ta se v ČR hodí), případně, že jsem se ji neučila pořádně. Končím u špatné znalosti azbuky - a to po čtyřech letech (!!!), milý čtenáři.
Teď to chci ale změnit. Ruština mne neláká. Jdu po nějakém jazyku jednoduchém, abych svojí slabé vůli nedávala pro začátek moc veliký oříšek. Zkusím třeba italštinu. Prý není nijak složitá a také si říkám, že někde se začít musí. Navíc už jsem měla kdysi nějaké cuky, takže mi doma leží i nějaká malá učebnice.
A proč to píšu sem? No aby to předsevzetí nezůstalo jen v mé hlavě. Když s tím vyjdu veřejně, třeba mě to bude víc nutit něco dělat (ach já bláhová). Kdo ví? Držte mi palce!
Kde je něco nového?!
OdpovědětVymazat