sobota 19. listopadu 2022

Život matky aneb zapomněla jsem, že mám blog

Nechápete mě špatně. I před narozením dcery jsem sem dlouho nepřispěla. Ale asi spíše z lenosti. Nebo z důvodu, že je vlastně můj život obyčejný, normální a nevím, co bych se světem vlastně měla sdílet. 

Životních změn ale za ty roky od posledního příspěvku nastalo hodně. Svatba, změny v práci, pandemie, stěhování, porod i náhlé úmrtí nejlepšího školitele, jakého by si člověk mohl přát. Je to celkem emoční horská dráha, když to člověk vyplivne do jedné věty. Ale ať se na to dívám jak chci, nic nezměnilo můj život tak moc jako narození potomka. 

Pokud jsem sem dříve nepsala z lenosti, teď za to může spíš 24 hodinová zaměstnanost, jakou znají jen rodiče. Za poslední dva roky jsem si díky ní ani nevzpomněla, že nějaký blog existoval. Až do dnešního večera, kdy mi nečekaně skočil na mysl. Teď tu vedle mě v posteli leží dvouleté dítko, které chrápe s otevřenou pusou kvůli podzimnímu zacpanému nosu. Dítko, které už dokáže téměř vše vyjádřit a setsakramentsky  dobře vnímá a chápe spoustu věcí. Dítko, které se dokáže stejně intenzivně chlámat i vztekat a které mám stejně tak chuť v jedné minutě zlíbat a v druhé přizabít. Tenhle rodičovský schizofrenismus mi dává celkem zabrat. 

Zabrat mi dává rodičovství celkově. Nebyla jsem na něj nějak moc připravená a stále mám i po tak dlouhé době chvilkami problém se s ním smířit. Je těžké být sám sebou, když celý den a celou noc fungujete v roli pečovatele pro někoho jiného. To pak člověk snadno ztratí přehled, kde je jeho vlastní já. A to může mít doma podpůrný systém sebelepší. 

Zmizela mi spousta věcí. Přišla jsem o hudbu. Nahradil ji neustálý hluk dítěte a dětské písničky. Přišla jsem o osobní prostor. Nahradila ji dětská pijavice, která mě tahá za ruku 'poď', kdykoliv si sednu a která mi kroutí bradavkami u usínání. Přišla jsem o možnost se svobodně vykadit a vyčůrat, dveře záchodků pro mě zmizely v časoprostoru a občas i na veřejnosti zapomínám, že existují. Přišla jsem o usínání a probouzení se s partnerem, který se přestěhoval do jiné místnosti, aby se mohl v klidu vyspat (což naprosto chápu a podporuji, i tak mi to ale chybí). Přišla jsem o volný čas. Ten prostě neexistuje. A když se ho nějaké střípky naskytnou, mají příchuť po vině z toho, že vlastní zodpovědnost házím na někoho jiného. Mohla bych pokračovat donekonečna.

Ale není všechno jen zlé. Tahle (doufejme dočasná) osobní nesvoboda je vykoupena milionem krásných chvil, které bych nikdy nečekala, že zažiju. Mateřská láska se opravdu popsat nedá. Je to naprosto jiný stav mysli a fungování. Přeprogramování naprosto základních funkcí a level up v mnoha ohledech. Je to jako by vám někdo dal klíč k zamčené místnosti, kterou jste v sobě měli, a o které jste netušili. A když se na vás to dítě roztomile usměje, zvládne něco nového nebo jen pronese vtipnou hlášku, jdou všechny trable bokem. Kdo nezná, možná nepochopí, kdo zná, ví.

Tak se mějte a třeba ahoj o trochu dřív než za pár let ;-) .




úterý 12. září 2017

Recenze: Fotokniha Saal Digital

Poté, co jsem byla velmi spokojena s fotoobrazem od Saal Digital, jsem se rozhodla vyzkoušet jejich další produkt. Fotoknihu. A rozhodně nezklamala! :-)

neděle 25. června 2017

Recenze: Fotoobraz Saal Digital

Před nedávnem jsem narazila na internetu na skvělou nabídku do firmy Saal Digital. Fotoobraz zdarma za recenzi. Nebo abych byla přesnější - poukaz na fotoobraz v hodnotě 1400 Kč za recenzi. Nejdřív jsem si říkala, že na tom něco nehraje, že to ani snad není pravda. Nakonec jsem se to rozhodla vyzkoušet. A ono to funguje!  Zde je ona slíbená recenze. 

pátek 28. dubna 2017

Až do teď

Nikdy mi nikdo neumřel. Nevím jaké to je. Vířící myšlenky, které se stále vrací k jedinému tématu. Něco, co nedokážete plně pochopit, ačkoliv na tom není nic nepochopitelného. Nevím, jaké to je, když vás zasáhne realita situace, se kterou se prostě nechcete smířit, když je tak krutá, jak jen může být. Nikdy mi nikdo neumřel. Až do teď.

pátek 4. března 2016

Animovaná challenge - vol. 3

Dneska se za oskarovými krátkometrážními animáči půjdeme podívat do let 1937 a 1938. Je se na co těšit? Posuďte sami:

1937 - The 9th Academy Awards


The Country Cousin (***) aneb jak se vidlák vydal do města. Tento Disneyho díl Silly Symphony pojednává o značných rozdílech města a venkova nejen dané doby. Myšák z venkova přijíždí po pozvání do města za bratrancem snobem, který má sice hody (i alkoholové), ale zato pěkně nebezpečné. No, asi nebude moc velký spoiler, že na závěr myšák uteče zpátky na venkov s hrůzou v očích. 


úterý 26. ledna 2016

Animovaná challenge - vol. 2

Hou hou. Jsme teprve v začátcích, takže jedeme vesele dál! Dneska nás čeká ročník 1935 a 1936.

1935  (The 7th Academy Awards)


Želvák a zajíc / The Tortoise and the Hare (****) je adaptace velmi známé bajky, při které vyhrává díky své píli nečekaně slabší želva nad ješitným zajícem, který má po cestě pedofilní choutky. Zajícovo namachrované chování bylo údajně inspirováno skutečným boxerem Maxem Baerem. Právě tato zajícova namyšlenost umožnila snímku zazářit, kdy se například zajíc snažil ukázat svoji rychlost tím, že hrál snad všechny sporty sám se sebou:) No. Ponaučení je asi jasné.

No, není to pedofilní?

sobota 23. ledna 2016

Animovaná challenge - vol. 1

Předsevzetí si nedávám. Nemyslím si, že by to bylo proto, že na ně obecně nevěřím. Ani proto, že mi přijdou hloupá (což přijdou). Nedávám si je proto, že je nedávám. Už dříve tu byl náznak předsevzetí, kterému jsem samozřejmě nedostála :D Držela jsem se sice dlouho, ale ne dostatečně dlouho. Teď to, doufám, bude trochu jiné. Nejedná se ani tak o předsevzetí, jako o výzvu. Ty mi jdou trochu lépe. Skvělá byla třeba 100happydays, kterou bych klidně splnila dvakrát!

S Těšou jsme se totiž jako milovníci animovaných filmů rozhodli, že se podíváme ke kořenům. Chtěli bychom shlédnout všechny animované filmy nominované na Oskary. Jelikož je to záležitost časově náročná, předem jsme ji omezili především na krátkometrážní snímky. Nevím, jestli to bude někoho zajímat, ale rozhodla jsem se se svými dojmy občas vytasit tady. No, tak jdeme na to!